- Studie identifikuje různé taktiky používané k umlčení lékařů a vědců
- Každý národ, který odmítne spolupracovat s USA, je vydíraný a šikanovaný CIA
- Ukrajinské neonacistické sítě pronikají do evropských krajně pravicových organizací a propagují terorismus ohrožující životy Evropanů.
- Nepřátelské poznámky českého mluvčího. Předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová s proukrajinským poselstvím
- FDA říká, že maso vypěstované v laboratoři je bezpečné pro lidskou spotřebu
Archív značky pro: Domácí
.. a souvislosti s tím spojené ZDROJ ZDE
Úvod
V médiích (čt24.cz) se objevila informace o tom, že někteří ústavní právníci tvrdí, že „extrémní výklad čl. 62/a Ústavy umožňuje, aby prezident, navzdory zvyklostem, premiéra skutečně odvolal“. Pan Nečas (idnes.cz) se vyjádřil takto: „Podobný krok prezidenta bych označil za ústavní puč.“ Pan Pithart (idnes.cz) se vyjádřil takto: „Neexistuje žádný způsob, jak by mohl prezident vládu jen tak odvolat. Když premiér Nečas říká, že odvolání vlády ´by byl protiústavní puč´, připouští, že by se to mohlo ´nějak´ stát. Jak to vůbec může připustit? Nečasova odpověď mě vyděsila.“ Problém je v tom, že citované úvahy všech uvedených pánů nejsou ve skutečnosti vůbec důležité, protože nemají právní závaznost.
Zjednodušené vysvětlení několika právních pojmů
V teorii se používá termín ústavní pravomoc prezidenta. Jedná se o to, jaká má prezident práva, tedy co učinit může, z čehož také plyne, co učinit nemůže. V našem případě se jedná o práva prezidenta vůči předsedovi vlády, dalším členům vlády a vládě jako celku. Uvádím přehled těchto práv:
jmenuje předsedu vlády (čl. 62/a+čl. 68/2 + čl. 68/4)
jmenuje další členy vlády (čl. 62/a+čl. 68/2+4+5)
odvolává předsedu vlády
odvolává další členy vlády (čl.62/a+čl. 68/5 + čl. 74)
odvolává vládu (čl. 62/a+čl. 75)
přijímá demisi předsedy vlády (čl. 62/a+čl. 73/1)
přijímá demisi členů vlády (čl. 62/a+čl. 73/1)
přijímá demisi vlády (čl. 62/a+čl. 73/2)
Vyjmenované články Ústavy vypsané u jednotlivých práv většinou stanoví podmínky, které musí být splněny, aby prezident mohl přiznané právo realizovat. U práva prezidenta „odvolává předsedu vlády“ žádné články uvedeny nejsou. Z toho plyne, že realizace tohoto práva není podmíněna splněním žádných podmínek.
V teorii se rozlišuje mezi parlamentní a prezidentskou nebo poloprezidentskou formou vlády. Pro parlamentní formu vlády je charakteristické, že vláda je odpovědná parlamentu. Pouze parlament může vládu odvolat. Podle Ústavy k tomu slouží institut tzv. „vyslovení nedůvěry vládě“. Pro prezidentskou formu vlády je naproti tomu charakteristické, že právo odvolat vládu nebo předsedu vlády má pouze prezident. Podle Ústavy prezident vládu odvolat nemůže s jedinou výjimkou, která vyplývá z čl. 75 ve spojení s čl. 73/2 a která je v podstatě sankcí za to, že vláda by nesplnila povinnost, kterou podle Ústavy má, a slouží v zásadě jen k „urychlení dalšího postupu“. Takřka z celého znění Ústavy vyplývá, že u nás platí parlamentní forma vlády. S pádem vlády padá i předseda vlády a naopak s pádem předsedy vlády padá i vláda. A jsme u podstaty věci. Pokud by prezident měl podle čl. 62/a Ústavy právo odvolat předsedu vlády vyvolal by tím automaticky okamžitý pád vlády. A o to jde.
Právní podstata věci
1) Článek 62/a Ústavy svou formulací výslovně svěřuje prezidentovi právo odvolat předsedu vlády. Čl. 62/a Ústavy totiž stanoví, že „Prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády …“
2) Není třeba ani „extrémního“ ani jakéhokoliv jiného výkladu, neboť není nutné vykládat to, co je výslovně stanoveno.
3) Pokud by prezident realizoval své ústavní právo, nemohl by se dopustit „ústavního puče“.
4) Tzv. „zvyklost“ nemá místo tam, kde právo je výslovně stanoveno.
5) Výrok pana Pitharta, že „neexistuje žádný způsob, jak by mohl prezident vládu jen tak odvolat“ je chybný. Pan Nečas se totiž nevyjadřoval k právu prezidenta odvolat vládu, nýbrž k právu prezidenta odvolat předsedu vlády. A pan Pithart jako erudovaný právník nepochybně ví, že prezidentovo právo odvolat vládu a prezidentovo právo odvolat předsedu vlády jsou dva zcela odlišné ústavní instituty.
6) Jiní ústavní právníci než ti, kteří tvrdí, že prezident by premiéra mohl odvolat, ve svých textech argumentují tím, že formulace „jmenuje a odvolává předsedu vlády“ by sice mohla svádět k závěru, že prezident má právo předsedu vlády i odvolat, ale ústavodárce se tak patrně jen pokusil stylisticky lépe, ovšem právně poněkud zavádějícím způsobem zestručnit spojení „jmenuje předsedu vlády a jmenuje a odvolává členy vlády“. Stručně shrnuto ústavní právníci tvrdí, že čl. 62/a Ústavy nezní tak, že „Prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády …“, nýbrž vlastně zní tak, že „Prezident republiky jmenuje předsedu vlády a jmenuje a odvolává další členy vlády …“ To je poměrně zajímavá argumentace, neboť z ní plyne, že čl. 62/a Ústavy zní podle ústavních právníků ve skutečnosti vlastně úplně jinak, než zní, a právě tím ústavní právníci odůvodňují, proč prezident nemůže odvolat předsedu vlády. Ke změně Ústavy přitom není oprávněn ani Ústavní soud, nýbrž pouze ústavodárci.
7) Já se naproti tomu domnívám, že čl. 62/a ve spojení s čl. 68/1 Ústavy („Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně.“) u nás vytvořily zvláštní směsici parlamentní a prezidentské formy vlády. Z celé koncepce Ústavy sice vyplývá, že u nás hodlala zavést parlamentní formu vlády, článkem 62/a však Ústava u nás současně zavedla i jakousi variantu prezidentské formy vlády. Na jedné straně totiž platí, že vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně (čl. 68/1), která jí může vyslovit nedůvěru a tím ji „odvolat“, a na druhé straně současně platí, že nebude-li předseda vlády hodný, tzn. nebude-li dostatečně přihlížet k přáním a představám prezidenta, mohl by být prezidentem odvolán, čímž by současně padla celá vláda.
8) Co si však myslí ústavní právníci nebo já, není ve skutečnosti důležité, protože naše úvahy nemají žádnou právní závaznost. Podstatné je nebo bude, co si myslí nebo bude myslet prezident.
Co by nastalo poté, kdy by prezident realizoval své ústavní právo a odvolal předsedu vlády
Nastal by chaos. Pan Nečas by prohlásil, že se jedná o ústavní puč, neboť u nás je zavedena parlamentní forma vlády, a že neplatí ani jeho odvolání ani pád vlády. Pan Klaus nebo pan Zeman by prohlásili, že se o ústavní puč nejedná a ani jednat nemůže, neboť realizovali své ústavní právo, že odvolání předsedy vlády platí a že vláda padla také. Ve skutečnosti by úvahy těchto tří pánů nebyly důležité, protože by neměly žádnou právní závaznost. Obě strany by však trvaly na svém. Takže předseda vlády by byl i nebyl odvolán, vláda by padla i nepadla atd. Kdo by mohl právně závazně rozhodnout? Ústavní soud. Kdy by rozhodl? Co by bylo do té doby? Nevím a myslím, že to neví nikdo. Vím však, že do té doby by panoval chaos. A ten chaos by měl nějaké důsledky. A ty důsledky by bylo nutno po rozhodnutí Ústavního soudu nějak odstranit. A co kdyby to nešlo? Jestli by to šlo nebo nešlo, by bylo odvislé pouze od toho, k jakým důsledkům by došlo. Nevím, k jakým všem důsledkům by mohlo dojít, a myslím, že to neví nikdo.
Závěr o právní podstatě věci
1) Ústavodárci by měli urychleně přijmout změnu čl. 62/a Ústavy, neboť oni jediní jsou k tomu oprávněni. Čl. 62/a Ústavy by měl nadále znít takto: „Prezident republiky jmenuje předsedu vlády, jmenuje a odvolává další členy vlády, přijímá demisi předsedy vlády a dalších členů vlády, odvolává vládu a přijímá její demisi.“
2) Pan Klaus by neměl, do doby než mu uplyne volební období, využít svého ústavního práva odvolat předsedu vlády a tím vyvolat pád vlády, neboť by to bylo neodpovědné vůči České republice, jejímž je prezidentem.
3) Pan Zeman by neměl poté, až se stane prezidentem, využít svého ústavního práva odvolat předsedu vlády a tím vyvolat pád vlády, neboť by to bylo neodpovědné vůči České republice, jejímž bude prezidentem.
4) Všechny diskuse o tom, jestli prezident může nebo nemůže odvolat předsedu vlády, jsou v podstatě zbytečné s tou výhradou, že odhalily problém, který je ve znění čl. 62/a Ústavy skryt. Mezi mnou a ústavními právníky není sporu o tom, že Ústava u nás hodlala zavést parlamentní formu vlády a že současné znění čl. 62/a Ústavy je s parlamentní formou vlády v příkrém rozporu. Rozpor je v něčem jiném. Tvrdím, že pokud Ústava výslovně stanoví, že prezident má právo jmenovat předsedu vlády a právo odvolat předsedu vlády, má prezident právo předsedu vlády odvolat, i když toto jeho právo je v příkrém rozporu s parlamentní formou vlády, z kteréhožto důvodu pokládám současné znění čl. 62/a Ústavy za hrubé pochybení ústavodárce. Naproti tomu ústavní právníci tvrdí, že současné znění čl. 62/a Ústavy by sice mohlo svádět k závěru, že prezident má právo jmenovat předsedu vlády a právo odvolat předsedu vlády, ve skutečnosti to však čl. 62/a Ústavy nestanoví, neboť ve skutečnosti stanoví, že prezident má pouze právo jmenovat předsedu vlády nikoli i právo odvolat předsedu vlády, protože kdyby prezident měl i toto druhé právo, bylo by to v příkrém rozporu s parlamentní formou vlády. A tím považují problém za vyřešený. Já si však myslím, že ten problém trvá nadále a je nutno ho vyřešit. Všechny diskutující právníky totiž asi vůbec nenapadlo, že prezident by mohl argumentovat tím, že nikoliv jeho právo odvolat předsedu vlády je v příkrém rozporu s parlamentní formou vlády, nýbrž že parlamentní forma vlády je v příkrém rozporu s jeho právem odvolat předsedu vlády, neboť ten u nás podle jeho názoru zavedl prezidentskou formu vlády. Nevím, co by mohlo prezidentovi zabránit v této argumentaci, vzhledem ke znění čl. 62/a Ústavy. Nepochybuji však o tom, že by se našla spousta právníků, kteří by prezidenta v této argumentaci teoreticky fundovaně, tedy především pro neprávníky v podstatě zcela nesrozumitelně, podpořili. Řešení je přitom jednoduché, jak to obvykle bývá u těch zdánlivě nejsložitějších věci. Ústavodárci by měli urychleně změnit čl. 62/a Ústavy tak, aby nadále výslovně stanovil, že prezident má pouze právo jmenovat předsedu vlády, nikoli i právo odvolat předsedu vlády. A současně nezbývá než doufat, že prezident bude rozumný a neodvolá předsedu vlády do doby, než ústavodárci čl. 62/a Ústavy změní. A také nezbývá než doufat, že některé ústavodárce nenapadne, jestli náhodou parlamentní forma vlády není v příkrém rozporu s právem prezidenta odvolat předsedu vlády.
Politická podstata věci
A nakonec řeknu jednu věc, která všechny, kteří můj text vydrželi číst až doteď, asi dost překvapí. Najednou jsem si uvědomil, že všechno, co jsem vám zatím napsal, je hodně, ale skutečně hodně naivní. A rychle napíšu proč, dříve, než mně ta myšlenka zmizí z hlavy.
Takže trochu politiky na závěr.
Odhaduji, že politicky prozíravé bude, když prezident svého práva odvolat předsedu vlády nevyužije, i když dá všem na vědomí, že by podle Ústavy mohl, a pokud tak neučiní, tak pouze z toho důvodu, že by to bylo neodpovědné vůči České republice, jejímž bude prezidentem. Rok a půl totiž uplyne jako chvilka a kdyby Ústavní soud nakonec právně závazně rozhodl tak, že prezident právo odvolat předsedu vlády neměl, byl by prezident objektivně vzato odpovědný za chaos a všechny důsledky, které by tento chaos vyvolal. Politicky prozíravější by bylo, kdyby si ústavodárci konečně všimli rozporu mezi čl. 62/a čl. 68/1 Ústavy a začali urychleně jednat o změně Ústavy, přirozeně bez jakéhokoliv podnětu či účasti prezidenta. Politicky nejprozíravější by však bylo, když by se začali objevovat ústavodárci, přirozeně bez jakéhokoliv podnětu či účasti prezidenta, kteří by se zamýšleli nad tím, jestli parlamentní forma vlády není v příkrém rozporu s právem prezidenta odvolat předsedu vlády. A takových ústavodárců by bylo čím dál více a nakonec by jich bylo tolik, přirozeně bez jakéhokoliv podnětu či účasti prezidenta, že by se nepodařilo sestavit ústavní většinu nutnou ke změně Ústavy, takže by v Ústavě nadále zůstal jak čl. 62/a v současném znění, tak čl. 68/1. Ve volbách v roce 2014 by pak drtivě vyhrála ČSSD a KSČM a vztahy mezi prezidentem a ČSSD by byly nadále velmi korektní, což by udivilo všechny pravicově smýšlející politology, kteří by o tom napsali desítky a stovky politologických analýz, zatímco vážnost a oblíbenost prezidenta by neustále rostly. A vláda by mezitím, bez jakéhokoliv viditelného podnětu či účasti prezidenta, začala prosazovat pro veřejnost neviditelná přání a představy prezidenta, protože součástí Ústavy by byl nadále čl. 62/a Ústavy v současném znění, i když by u nás nadále platila parlamentní forma vlády podle čl. 68/1 Ústavy.
Myslím, že to je skutečná politika, když se umí, a myslím, že pan Zeman ji umí.
Nejvíc firem za prvních šest měsíců letošního roku získali Ukrajinci, za nimi následují Slováci. V poslední dekádě byli v oblasti akvizic našich firem nejaktivnější ukrajinští a slovenští podnikatelé. V letech 2014 až 2017 nejvíc prodaných firem do zahraničí mířilo na Slovensko, nicméně od roku 2018 prvenství patří Ukrajincům.
Za prvních šest měsíců letošního roku Ukrajinci koupili 329 společností, což je dle analytické společnosti o75 (30 %) více než ve srovnatelném období 2021, zatímco Slováci 271 (meziročně o 42 méně).
Kromě Ukrajiny figurují v první čtveřici zahraničních majitelů také všechny země Visegrádské čtyřky a s výrazným odstupem následují Slováky Maďaři (96) a Poláci (88).
Z pohledu objemu ovládnutého kapitálu v základním jmění koupených firem první příčka náleží Lucembursku se sedmi miliardami korun. Řádově menší akvizice připadly na Francii (4,3 mld. Kč), Kypr (0,7 mld. Kč) a Slovensko (0,2 mld. Kč).
Po čtvrtém Polsko pětici počtů českých společností prodaných zahraničním podnikatelům uzavírá Velká Británie. Následují Itálie, Rumunsko, Bulharsko, Německo a majitelé z Ruska.
České firmy v prvním pololetí nejvíce přecházely do vlastnictví ukrajinských majitelů. Ukrajinci v posledních letech předběhli v nákupu českých firem Slováky a jen za prvních šest měsíců letošního roku koupili 329 společností. Z dat zveřejněných americkou analytickou společností Dun & Bradstreet vyplývá, že podstatně zastoupené jsou také odprodeje českých firem do rukou vlastníků z dalších zemí Visegrádské čtyřky. Letos na jaře Ukrajinci vlastnili padesátiprocentní nebo vyšší podíl v celkem 12 538 společnostech a předběhli tak i počet firem vlastněných Rusy. Nejvíce podnikali s nemovitostmi.
Česká pobočka americké analytické společnosti Dun & Bradstreet informovala, že zahraniční podnikatelé v prvním pololetí koupili až 1 311 českých firem, což je o necelých osm procent více než ve stejném období loňského roku a nejvíc za poslední tři roky. Objem kapitálu v základním jmění tuzemských subjektů, který v průběhu prvního pololetí ovládli zahraniční vlastníci, přesáhl 12,8 miliardy korun.
Podle analytické firmy po covidovém období obchodování s firmami zažívá zatím mírnější oživení. „Obchod s firmami ve srovnáním s lety 2020 až 2021 letos mírně ožil, nicméně stále nedosáhl objemu předcovidového období. Nákupní apetit brzdí současný vývoj ekonomiky u nás i ve světě – vysoká inflace, energetická krize či hrozba recese,“ uvedla analytička společnosti Petra Štěpánová.
Jak uvedl v březnu serveru kurzy.cz s odkazem na analýzu společnosti CRIF, tak občané Ukrajiny v rámci vlastnictví českých firem na první příčce předstihli Rusy, kteří vedli ještě na jaře 2021. Ukrajinci k letošnímu prvnímu březnu vlastnili padesátiprocentní nebo vyšší podíl v celkem 12 538 společnostech, které dohromady zaměstnávají odhadem 26 tisíc zaměstnanců. Počet firem vlastněných občany Ruska se za posledních 10 měsíců propadl o více než dva tisíce. V současnosti jich je 11 150 a zaměstnávají odhadem 16,5 tisíce lidí.
Celkové tržby firem s ukrajinskými vlastníky dosahovaly částky odhadem 46 miliard korun. Tržby firem s ruskými majiteli potom necelých 34 miliard korun. Mezi firmami z obou zemí se ale najde mnoho takových, které nevykazují žádný obrat. Zhruba 7 900 společností s ruskými majiteli a 8 tisíc firem s těmi ukrajinskými nemělo uvedenou kategorii obratu.
Z analýzy vyplývá i to, že Ukrajinci vlastní spíše menší společnosti, zatímco Rusové naopak ty s vyšším obratem. Mezi firmami v kategorii obratu nad 1 miliardu korun nenalezneme podle analytiků žádnou firmu většinově vlastněnou Ukrajinci.
Jak uvedl v březnu serveru kurzy.cz s odkazem na analýzu společnosti CRIF, tak občané Ukrajiny v rámci vlastnictví českých firem na první příčce předstihli Rusy, kteří vedli ještě na jaře 2021. Ukrajinci k letošnímu prvnímu březnu vlastnili padesátiprocentní nebo vyšší podíl v celkem 12 538 společnostech, které dohromady zaměstnávají odhadem 26 tisíc zaměstnanců. Počet firem vlastněných občany Ruska se za posledních 10 měsíců propadl o více než dva tisíce. V současnosti jich je 11 150 a zaměstnávají odhadem 16,5 tisíce lidí.
ZDROJ: Parlamantní listy https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/329-novych-firem-Ukrajinsky-byznys-v-CR-nakupuje-jak-divy-710833
29.7.2022 14:45 Parlametní listy
Vojenský analytik Martin Koller se v pořadu O čem se mlčí vyjádřil k nákupu amerických bojových letounů F-35 za biliony českých korun. „Nákup letounů F-35 je opravdu politický nákup. Nejsem proti tomu, aby se letectvo modernizovalo, ale rozhodně ne v době, kdy nám budou v zimě staří lidé a děti umírat na podchlazení a my budeme vyhazovat biliony korun na to, abychom se předváděli, že jsme vojenská velmoc,“ zmínil mimo jiné Koller.
Bývalý zpravodajský důstojník námořní pěchoty USA a někdejší zbrojní inspektor OSN v Iráku William Scott Ritter prohlásil, že USA a potažmo NATO nemají armády, jež by mohly vést rozsáhlou válku na území Evropy. Vyjádřil dokonce přesvědčení, že pokud se tyto síly pustí do střetu s Ruskem, tak prohrají na celé čáře.
„Vyjádření Scotta Rittera má některé reálné informace a v některých případech je to poměrně nadnesené. Obecně můžeme konstatovat, že armády NATO mají, pokud se podíváme tedy na jejich hlavního – z jejich hlediska – nepřítele Rusko, zhruba více než dvojnásobnou převahu v počtu osob, mají více letectva všeho druhu, mají 22krát silnější námořní síly, mají 18krát vyšší vojenské rozpočty. Takže když se na to podíváme reálně, tak zjistíme, že Rusko nemůže vést ofenzivní operaci bez použití jaderných zbraní, což nelze předpokládat. A na rovinu řečeno: Rusko nemá zájem, aby dobývalo a obsazovalo zkrachovalou a vydrancovanou Evropu. To především. Na druhé straně nelze očekávat, že bychom měli podceňovat potenciál především Spojených států, protože přece jen je to velmoc, jedna z největších velmocí, je to stát, který má velmi dobré vývoje základny a pracoviště. Je schopen vyvíjet nejmodernější techniku, vojenskou, v plném spektru. Disponuje milionem 400 tisíci vojáky, má vysokou mobilitu globální s využitím silného loďstva,“ zmínil Koller.
„Evropská unie je na tom podstatně hůře, tady je vidět rozvrat. Když se podíváme na rozdělení problému, tak každá bojeschopnost státu nebo paktů, nebo armády, se opírá o několik faktorů. Je to lidský faktor, je to zbrojní faktor, je to ekonomický faktor a je to logistický faktor. A z tohoto hlediska je na tom špatně především Evropská unie, protože ten lidský faktor je hodně nízko, máme tady hromadu států a jaký má zájem Portugalec na Slovákovi a Slovák na Portugalci. Americká armáda má poměrně velký problém s rasovým napětím, i když předvádí, jako by neexistovalo, a když se podíváme na vývoj posledních let především, tak vidíme jeden zásadní problém. Hluboký rozvrat euroamerické, kdybychom použili tento název, společnosti, no a ten rozvrat se logicky musí projevit i v rámci ozbrojených sil. Armáda není nic jiného než naturalistický obraz státu,“ poznamenal Koller, že nejslabším článkem jsou evropské armády.
Následně se pak vyjádřil k nákupu amerických bojových letounů F-35 českou armádou. „Bude to finanční mejdan pro amerického dodavatele, když to řekneme na rovinu. Protože je to nejdražší možnost přezbrojení letectva. Vlastně tady vznikla otázka F-35 oproti švédskému gripenu. Obecně gripeny jsme dostali nabídku, že bychom mohli provozovat za velmi výhodných podmínek, náklady by byly méně než třetinové ve srovnání se Spojenými státy. Když si rozpočítáme ty ceny, já jsem si to připravil… Letoun F-35 v té základní variantě má cenu zhruba 79 milionů dolarů. To je snížená cena, kterou uvádějí. Uvádí se i vyšší. V přepočtu je to 1,9 miliardy korun. 24 letadel je 455 miliard korun za jednicovou cenu. Jenže těch cen je několik. Je cena výrobní, je cena se započtením nákladů, je cena s daněmi, je cena jednicová, je cena systémová. Systémová cena je zhruba dvojnásobná. To znamená, že bude zhruba na 950 miliardách až bilionu korun za těch 24 letadel, dnem, kdy se k nim dostaneme, nebo kdy se dostanou k nám, s tím, že si na ně musíme půjčit. To je další věc – protože my samozřejmě na to nemáme, abychom si ta letadla koupili,“ zmínil Koller.
„Za třicet let ta systémová cena dosáhne zhruba čtyři biliony korun. Musíme vycházet z pravděpodobné životnosti těch letadel, která je plánovaná na 30 let, i když osobně tomu moc nevěřím, že ta letadla tak dlouho vydrží díky technologii výrobní. Když si započítáme úroky, které můžou být v současnosti tak 10 procent, krizové, tak se vyhrabeme někam na 7–8 bilionů korun za těch 30 let. A k tomu dodám asi tolik: Jsou tu důležité provozní náklady. Ty provozní náklady dosahují zhruba trojnásobku a více kupní ceny za 30 let. To je třeba zdůraznit, takže k tomu bilionu musíme připočíst další zhruba 3+. Jedna hodina letu letounu F-35 stojí 38 tisíc dolarů. Jsou uváděny i nižší ceny. Ale já si myslím, že když započteme všechny naše problémy, tak to těch 38 tisíc bude. Což je 912 tisíc korun, necelý milion. Za jednu hodinu jednoho letounu. Ke 24 letounům potřebujeme 24 pilotů minimálně. Spíš víc. Na střídačku. A každý ten pilot by měl nalétat ročně minimálně 60 hodin, aby se udržel ve vzduchu, dokázal létat ve formaci a zvládl základní manévrový letecký boj. Když toto započítáme, tak zjistíme, že nás to bude stát 1,3 miliardy korun za rok,“ dodal Koller, že na gripenech by nás to stálo podstatně méně. „Za 30 let u těch F-35 jenom to létání je 39 miliard korun,“ sdělil Koller.
„Co k tomu musíme připočítat: Pojištění, které není malé. Oproti gripenům bude 3–4násobné, logistiku, provoz a opravy, úpravy letišť a výzbroj. A doplnil bych ještě jednu věc, nechci dělat advokáta gripenů, já se s jejich vedením současným nemám ani moc rád. Ale gripen je za prvé rychlejší než F-35, za druhé má lepší letovou obálku, to znamená je schopnější v manévrovém boji a kromě toho je to letoun tak řečeno do polních podmínek. Což F-35 zdaleka není. A to musíme doplnit několik dalších zajímavostí k F-35, jako to, že se jim odlupuje jejich povrch, který má eliminovat vyzařování a kontrolu tohoto letounu radary,“ zmínil Koller.
„Potom tady je problém s přehříváním výzbroje a řada dalších technických problémů, přestože tyto letouny vlastně jsou už několik let ve výzbroji, tak stále to vypadá, že vývoj není dořešen,“ míní Koller.
Zdroj: Parlamentní listy https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Dobyt-Evropu-Rusko-nema-zajem-Martin-Koller-zna-duvod-a-neni-hezky-709875
MILAN KAJÍNEK | 28. 7. 2022
Skupina českých lékařů [2] se obrátila na ministra zdravotnictví Vlastimila Válka ohledně vakcinace dětí vakcínou firem Pfizer/BioNTech a Moderna, která je určená proti nemoci covid-19. Nedávno byla tato vakcína schválena americkým úřadem pro kontrolu léků a potravin FDA. Schvalovací proces FDA byl silně kritizován skupinou českých odborníků, mezi nimiž jsou vědci, lékaři, nelékařští zdravotničtí pracovníci a právníci, kteří se v této věci obrátili na Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL).
Skupina 40 renomovaných českých lékařů, vědců a právníků, včetně tří senátorů [1] požádala Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) o pečlivé posouzení klinické studie vakcíny Comirnaty pro děti ve věku 6 měsíců až 5 let. Signatáři dopisu poukazují na faktické „selhání amerického úřadu pro kontrolu léčiv (FDA)“ při schvalování této vakcíny pro děti.
Více o apelu českých odborníků na SÚKL naleznete zde.
„Jsme znepokojeni výslednou analýzou, kterou odborníci provedli,“ sdělují čeští lékaři ministru Válkovi.
„Ke shodnému závažnému zjištění dospěli i britští lékaři, kteří následně 30. června 2022 oslovili britského ministra zdravotnictví a britský regulační úřad (MHRA) s podobnou výzvou, jako čeští odborníci,“ uvádí Iniciativa 21 s odvoláním na zdroj Childrensunion.org.
Podobnou výzvu zaslali 14. července také kanadští lékaři ze sdružení Canadian Covid Care Alliance přímo kanadským zdravotnickým autoritám. (zdroj)
Deník The New York Post situaci v komentoval v článku ze 14. července nazvaném Americké agentury se v oblasti covidu „neřídí vědeckými poznatky” a zaměstnanci se bojí stěžovat si. (zdroj)
Podle nového průzkumu, který vydala v úterý nadace Kaiser Family Foundation (KFF), se většina amerických rodin zdráhá nechat své malé děti očkovat proti covidu-19. (zdroj) Podle údajů KFF 43 % rodičů s dětmi ve věku od 6 měsíců do 4 let tvrdí, že „rozhodně“ nenechají své dítě očkovat. 7 % rodičů již nechalo své děti v této věkové skupině očkovat. 10 % je plánuje nechat očkovat a 13 % uvedlo, že své dítě nechají očkovat pouze v případě, že to bude vyžadovat škola nebo zařízení pro péči o děti. Více…
Skupina 40 českých odborníků uvádí, že komise odborníků FDA schválila 15. června 2022 vakcínu Comirnaty pro nouzové použití pro děti ve věku od 6 měsíců do 5 let, „navzdory důkazům o neúčinnosti dětské vakcíny Pfizer prokázané přímo v předložené klinické studii a navzdory nedostatku údajů o bezpečnosti vakcíny“.
Vakcína pro děti míří do EU
Firma Pfizer podala 8. července 2022 žádost o schválení své vakcíny pro nejmenší děti k Evropské lékové agentuře (EMA).
Skupina 40 českých odborníků [1] se rozhodla oslovit zodpovědné činitele v EMA včetně výkonné ředitelky Dr. Emer Cookové, MBA, MSc. Dopis adresovaný také dalším deseti činitelům včetně předsedy pediatrického výboru a ředitelky sekce vakcín odeslali 25. července 2022. (zdroj)
Pro případ, že by mělo Ministerstvo zdravotnictví povolit distribuci a používání výše uvedených mRNA vakcín proti covidu-19 pro věkovou skupinu od šesti měsíců věku vyzývají čeští lékaři ministra Válka, aby „pečlivě zvážil krok k očkování stále mladších a mladších dětí“.
Hlavními argumenty pro zdrženlivost je podle lékařů „především postupné snižování virulence po sobě jdoucích variant, narůstající množství důkazů o rychle slábnoucí účinnosti proticovidových vakcín a rostoucí obavy z možných dlouhodobých nežádoucích účinků na vyvíjející se organismus malých dětí“.
O dlouhodobých účincích na lidský organismus není podle lékařů nic známo již proto, že jsou genetické vakcíny používány teprve krátkou dobu.
„Navíc naprostá většina dětí z dotčené věkové skupiny již byla viru SARS-CoV-2 způsobujícímu covid-19 vystavena, často i opakovaně, obvykle s asymptomatickým či minimálně symptomatickým průběhem,“ uvádějí lékaři ve výzvě ministrovi. „Imunita, kterou děti proděláním infekce získaly, má dlouhodobý ochranný účinek.“
Dále experti dodávají, že očkování dětí v této věkové kategorii „není ospravedlnitelné ani tím, že by poskytovalo stoprocentní ochranu proti velmi vzácné komplikaci syndromu PIMS (paediatric inflammatory multisystem syndrome)“. Syndrom byl podle lékařů popsán již i u očkovaných dětí v časopise Lancet. (zdroj) Navíc v případě nákazy variantou Omicron byl výskyt tohoto syndromu nižší než při nákazách předchozími variantami. (zdroj)
Zdroj: THE EPOCH TIMES https://www.epochtimes.cz/2022/07/28/lekari-upozornuji-ministra-valka-na-zavazne-nedostatky-pri-schvalovani-vakciny-pfizeru-pro-deti-od-6-mesicu-do-4-let/
Poznámky:
[1]
MUDr. Vladimír Čížek, angiolog, předseda etické komise Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice
RNDr. Tomáš Fürst, Ph.D., vysokoškolský pedagog a datový analytik
RNDr. Jaroslav Janošek, Ph.D., přírodovědec, editor medicínských textů
RNDr. Zuzana Krátká, Ph.D., klinická imunoložka
Prof. MUDr. Jiří Beneš, CSc., přednosta Kliniky infekčních nemocí 3. LF UK
Prof. MUDr. Jiří Beran, CSc., epidemiolog a vakcinolog
MUDr. Emil Berta, Ph.D., anesteziolog a lékař JIP
MUDr. Mgr. Jan Brodníček, praktický lékař a pneumolog
Mgr. Zuzana Candigliota, advokátka
MUDr. Alena Dernerová, dětská neuroložka, senátorka
Prof. RNDr. Gejza Dohnal, CSc., profesor v oboru aplikované statistiky
MVDr. Václav Fejt, vedoucí laboratoře imunologie a sérologie
MUDr. Jana Gandalovičová, kardioložka
MUDr. Radan Gocal, internista, ambulantní specialista
MUDr. Jan Hnízdil, internista, psychosomatik
MUDr. Jitka Chalánková, lékařka, senátorka
Doc. RNDr. Arnošt Komárek, Ph.D., biostatistik, Matematicko-fyzikální fakulta UK
MVDr. Roman Kovařík, epizootolog
MUDr. Mgr. Jana Králová, praktická lékařka pro děti a dorost
Mgr. Vladimír Mrkvička, advokát
JUDr. Tomáš Nielsen, advokát, předseda institutu Pro Libertate
Doc. RNDr. Marek Petráš, Ph.D. vakcinolog a epidemiolog
Ing. Lenka Piherová, Ph.D., molekulární biolog
MUDr. Lukáš Pollert, lékař, anesteziolog
JUDr. Jindřich Rajchl, právník, mluvčí Charty 2022
MUDr. Šimon Reich, lékař
Prof. MUDr. Eliška Sovová, Ph.D., MBA, přednostka Kliniky tělovýchovného lékařství
Mgr. Ondřej Svoboda, právník
RNDr. Jiří Šinkora, imunolog
PhDr. Daniel Štach, psycholog
MUDr. Hana Štefaničová, kardioložka a sportovní lékařka
Mgr. Lenka Trkalová, advokátka
MVDr. Jiří Urbánek, MBA, poradce pro oblast zdravotnictví
JUDr. Petr Vacek, právník
JUDr. Vladana Vališová, LL.M., advokátka
Mgr. Ondřej Vencálek, Ph.D., statistik
MUDr. Hana Zelená, Ph.D., viroložka
Prof.. MUDr. Jan Žaloudík, lékař, onkolog
MUDr. Martin Gabryš, lékař FN Olomouc,
Martina Suchánková, předsedkyně spolku ROZALIO
[2]
Prof. MUDr. Jiří Beran, CSc., epidemiolog a vakcinolog
MUDr. et Mgr. Jan Brodníček, praktický lékař, pneumolog
MUDr. Vladimír Čížek, angiolog, předseda etické komise
MUDr. Jana Gandalovičová, kardioložka
MUDr. et Mgr. Jana Králová, praktická lékařka pro děti a dorost
MUDr. Hana Štefaničová, kardioložka a sportovní lékařka
Cenzura, která má projít rychle a nenápadně. Podílí se na ní i „dáma“ z „vnitráckého centra“.
Evu Romancovová, která v roce 2017 stála u vzniku cenzurního oddělení na MV, tzv. Centra proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH). Dnes její jméno vidíme na pozici provozní ředitelky Deníku N. Kdybychom chtěli uvést nějakou historickou analogii, tak před rokem 1989 vycházel týdeník Signál, který měli také v gesci „vnitráci“, konkrétně StB.
Původní zdroj ZDE, redakčně zostřeno.
Z jakého důvodu připomínkuje jinak utajovaný zákon tato preSStitutka, řídící ideologicky vyhraněný pamflet liberálních novofašistů šířící lži o vakcinaci a agresivní rusofobii?
Už i mainstreamovými médii probleskla aktuálně zpráva, že naše vláda se po další v dlouhé řadě svých lží uchyluje k otevřené cenzuře nepohodlných informací a patrně též jejich nositelů. Čteme o tom dokonce i na serveru iROZHLAS, který lze považovat víceméně za „vládní vlnku“, oficiální tlampač jediných správných a nepochybných sdělení.
K tomu vládnímu lhaní: ještě letos v dubnu popíral ministr vnitra Vít Rakušan zprávy, které si štěbetali tehdy už i vrabci na střechách o tom, že vláda chystá speciální zákon „proti dezinformacím“. Říkal tehdy doslova: „Represivní kroky v podobě přípravy nové legislativy jsou až nejkrajnějším řešením, o kterém v tuto chvíli vedeme pouze teoretickou diskusi.“ Bylo to v reakci na masivní kritiku faktu, že vláda, bezpečnostní služby a soukromý provozovatel NIC.cz vypnuli řadu webů, které kdosi bez jediného argumentu označil za dezinformační. Tato státem řízená zvůle čelila logické otázce: podle jakého předpisu či zákona vláda ve spolupráci s tajnými službami a soukromníky zakazuje vybraná média? Není to náhodou protiústavní? Je, zněla jediná možná odpověď. A tak se vláda rozhodla zákon vyrobit, přijmout a aplikovat, ačkoli prý o tom vedla „pouze teoretickou diskusi“. O tom, že zákon je v přípravě, už o měsíc a půl později informoval Deník N.
Zákon, který má umožnit dosud zcela protiprávní blokování vybraných webů, vzniká na půdě Ministerstva vnitra. To k jeho přípravě přizvalo jen zástupce bezpečnostních složek, veřejné konzultace se konat nebudou. Podle iROZHLASU citujícího Hanu Malou z tiskového oddělení Ministerstva vnitra je text předpisu už připravený a „byl v současné době poslán koaličním partnerům k připomínkám“. Otázkou tedy stále zůstává, kdo se na přípravě zákona podílel. Jestli kromě ministerských úředníků řešili novinku v právním řádu také zástupci odborné veřejnosti, médií či technologických firem, které by pak případnou blokaci měly provádět. Nebo snad neziskoví bumbrlíčci provádějící provládní agitaci za veřejné peníze? Jednoduše řečeno: jaký tým se na přípravě podílel. Z Ministerstva vnitra vypadlo jediné jméno: Karla Bačkovského z odboru bezpečnostní politiky ministerstva.
Že naše vláda lže, na to jsme si už zvykli. Že koná za zády veřejnosti a proti jejím zájmům, také. Zbývá tedy otázka, koho si bere ku pomoci. Nový zákon „proti dezinformacím“ vzniká v gesci Ministerstva vnitra, jemuž velí Vít Rakušan, kterému zřejmě nestačí být terčem veřejného posměchu a opovržení díky pozoruhodné činnosti svých kolegů Farského, Polčáka, Gazdíka či Hlubučka. Je to týž Vít Rakušan, který sveřepě odmítal přiznat, že se na této restriktivní a cenzurní legislativě pracuje. Takže další zářez na pomyslné pažbě ostudy STAN.
Server iROZHLAS cituje také Evu Romancovovou, která v roce 2017 stála u vzniku cenzurního oddělení na MV, tzv. Centra proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH). Dnes její jméno vidíme na pozici provozní ředitelky Deníku N. Kdybychom chtěli uvést nějakou historickou analogii, tak před rokem 1989 vycházel týdeník Signál, který měli také v gesci „vnitráci“, konkrétně StB. Jeden kolega, který si tam kroutil začátečnická novinářská léta, mi vyprávěl, že to tam měli hezky transparentní. Zatímco civilní zaměstnanci měli výplatní termín, tuším, dvacátý den v měsíci, estébáci v redakci už patnáctého. Pořádek holt muší bejt… Jakpak to asi mají s výplatami v Deníku N? Ale to jen na okraj.
Zpět k tématu. Romancovová přiznala, že zákon zná a měla ho na stole k posouzení. Podle ní prý o případném zablokování stránek by mělo rozhodovat vnitro ve standardním správním řízení. Jak bude blokace provedená technicky, to ministerstvo stanoví až v samotném rozhodnutí. Protože však weby nedistribuuje na internetových platformách ministerstvo, bude nepochybně nutné spojit se na to se soukromými provozovateli. Nebo je znárodnit. Od této vlády lze čekat cokoli. Jak bude probíhat to případné spojenectví, lze také odhadovat: za pomoci různých státně-korupčních mechanismů, snížení či odpuštění daní, zvláštní dotační či grantové prémiování odměnou za poslušnost až po vyhrožování kriminalizací provozovatelů za „spoluvinu“. Drobnou, ale nijak nepřekvapivou ilustrací „demokratičnosti“ naší dnešní vrchnosti je fakt, že lidé jako Romancovová, tedy s privilegovaným vhledem do připravovaného cenzurního zákona, mají příkaz veřejné mlčenlivosti a k veřejnému posouzení zákon připuštěn nebude.
Video i o nebezpečí „vakcinace“ proti C19 pro těhotné ženy. ZDE
A ještě jedna ryze právní pointa: pokud vzniká nový zákon k problematice, která dosud není legislativně upravená, má být zapsaný do vládního plánu legislativních prací a má pro něj vzniknout věcný záměr: ten obsahuje vysvětlení, jak a proč by měl nový zákon vypadat. Ačkoli zákon o „boji s dezinformacemi“ je takovým zbrusu novým, bezprecedentním a na jiné zákony bezprostředně nenavazujícím předpisem, v legislativním plánu chybí a věcný záměr pro něj nevznikl. No bodejť. Ještě by někdo kladl nemístné otázky zbytečně dopředu. Takto využijeme letní okurku a zákon potichu schválíme. A kdyby to nešlo tak snadno, využijeme režim legislativní nouze jako u pandemického zákona. Exempla trahunt!
Bankovní účty
bankovní účty
bankovní účty
